1, kapitola- Neklid v hrobě

13. května 2012 v 20:00 | parala |  Naděje v nás
1. kapitola k Naději v nás


Měl pocit, že padá. Padá do černoty. Zavřel oči. Zajímalo by ho, co se děje na zemi. Jestli zuří bitva nebo je nebeský klid. Bylo mu jedno, jestli je Izgrael naživu nebo se potlouká říší mrtvých. Bylo mu smutno. Myslel na Terien. Proč se vlastně zabíjel? Musel zachránit svět a Neilin musí zabít Izgraela. Udělal dobře. Nebo ne?
Nerozpoznal, jestli je to tmavší černá nebo ta stejná. Černá je černá tak jako smrt je smrt. Pořád padal. Najednou se rozplácl na zem. Že by ten pád skončil? Nevěřil. Otevřel oči. Viděl stále tmu.
Sorgane…
"Haló, kdo tady je?," zeptal se opatrně.
Já a ty. Jen ty a já…
Sorgan byl netrpělivý. Sebral všechnu odvahu a zařval: "Vylez a ukaž se! " Ve vzduchu se cosi mihlo. Nic neviděl. Nic neslyšel. Jen něco cítil. Cítil velmi známou vůni. Vůni, kterou znal z dětství. Matku.
Cítil v minulosti tu vůni pouze minutu. Při porodu mu matka zemřela. Ale zapamatoval si tu vůni celý svůj život. Vůně, která lechtá pod nosem a hladí po tváři. Taková je ta vůně.
Zopakoval: "Ukaž se!"
Jak chceš…
Najednou se ukázalo řezavě bílé světlo. Zakryl si dlaní tvář. To světlo bylo živé. Tahalo ho zpět.
Zařval: "Přestaň!"
Chtěl si, abych se ukázala…
Blesklo mu cosi hlavou. Cože? Ukázala? Že by to byla opravdu jeho matka? Ustalo světlo. Ale nebyla tma. Bylo normální denní světlo, které znal tam nahoře.
Otevřel oči. Byl v nějaké chodbě. Byla dlouhá a úzká. Koberec byl upleten z nejčernější černoty a zdi byly stejné barvy. Sorgan šel dlouhou chodbou. Cítil se divně. Ani v hrobě nebude mít klid.
Když došel ke kovovým dveřím, zhluboka se nadechl a otevřel klikou dveře.
Ocitl se v nějakém sálu. Zdi byly bílé a i podlaha ze dřeva svítila bílou barvou. Ušklíbl se a vzhlédnul k stříbrnému trůnu. Na něm seděla žena. Spíše nymfa. Hnědovlasá v safírových šatech jako její oči. Měla v ruce podivuhodné žezlo, na jeho konci byla skleněná kulička a ta hořela bílým ohněm.
" Sorgane.," promluvila sametovým hlasem.
" Jsem nymfa Miantha. Zakladatelka Minathilie a plnoprávná vládkyně. Ty, který si byl nositelem křišťálu Tiantinela, darovatel svého života a bojovník Neposkvrněného. Ty, který by sis přežil dvě staletí, kdyby smrt nerozdělila tebe a dceru Izgraela. Ty, synem bojovníka a ženy, která si jako první sedla na gryfa s tvým otcem, aby tě porodila. Místo, kde si se narodil, bylo Galnied. Namočili tě do takzvaného jezírka života a ty si byl obdařen neskonalou budoucností. Však teď si mrtev a nemůžeš se vrátit do normálního světa.," pravila nymfa.
" Byl jsem smířen s tím, že se za Terien nikdy nevrátím.," smířil se Sorgan.
" Já jsem ale nedomluvila. Ty se vrátíš a budeš obdarován nesmrtelností.,"
Usmála se: " Tak jako Vyvolená."
Sorgan tomu nemohl uvěřit. On je zpátky! Budou s Terien navždy spolu. Počkat! Terien není nesmrtelná!
" Je i Terien nesmrtelná?," zeptal se Sorgan.
" No jistě. Izgrael byl nesmrtelný. Awrixel a Terien jsou nesmrtelní, protože to po něm zdědili.," usmála se.
Sorgan hlasitě vydechl a řekl: " Jsem připraven se vrátit."
" Ne, nejsi připraven. Jsou tu tři pravidla. Nesmíš se nikomu ukazovat. Druhé je: Dávej si pozor na Edriana. On má tajemství, které by s tebou velice zacloumalo. A třetí.," zastavila se.
" Moje dlouholetá známá, Reinár miluje Edriana. Tady mu to dej do pití a on se má zamilovat. Může to mít také dlouholeté účinky: k tomu člověku nenávist místo lásky, proto dej pozor!,"
Sorgan byl příjemně překvapen. " Mám otázku. Jak jste se s Reinár seznámily?"
" Chtěla jsem jí poznat z žezla pravdy, ona je prý výjimečná.," ukázala na žezlo s kuličkou.
" Tak už můžu?," znervózněl Sorgan.
Ty si na mě zapomněl!…
" Ale nejdřív pozdrav svou maminku a tatínka!," ukázala na dvě postavy, které teď přišly k trůnu.
" Tati?," zeptal se Sorgan.
" Synu jsem na tebe hrdý.," usmál se tatínek. Měl hnědé vlasy a fousy. Brnění se znaky Galniedu. Ale pak rychle objal postavu, která měla černé vlasy a černé oči. Už věděl, odkud svoje oči zdědil.
" Synu, já na tebe mluvila. Ty si vyrostl!," vzpomínala maminka.
" To by stačilo. Víte, co se nahoře děje!," napomenula nymfa.
" Tak jo, rodiče, já už půjdu.,"
" Výborně. Sorgane, řekni ahoj rodičům.," řekla nymfa a pozvedla žezlo. Sorgan pozvedl ruku jako pozdrav a jen viděl, jak se mu mlží před očima.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 23. srpna 2012 v 15:55 | Reagovat

Krása :)

2 Rejja Rejja | Web | 10. listopadu 2012 v 20:28 | Reagovat

Zajímavý námět, hezky napsané. Vážně. :-)
Několik nesrovnalostí jsem přeci jen našla:
Moc jsem nepochopila, proč byl Sorgan obdrován onou nesmrtelností (je třeba to líp vysvětlit), stejně tak i s tím nápojem lásky, jak je možné, že může vyvolat nenávist? A co se týče rodičů... To mi přijde trochu moc uměle podané.
Ale i tak se mi to moc líbí! :-) Thumbs up a pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama