Pohledy do tmy- první část

5. července 2012 v 22:27 | parala |  Jednorázovky
Ahoj! Je tu povídka na projekt- Píšu pod jménem, kde jsem se zúčastnila. Název napovídá žánru Mystery a takový malý dárek k pátku 13. Nebudu tu od 6.7- 15.7. Proto mě překvapte nejvíc komenty, ať si po Itálii něco rochu užiju. Zítra přidám další kapču z Úsvitu elfů a odpověď na Aranisinu otázku: Kdy bude další kapitola Naděje v nís? Odpovídám, že bude tu určitě 16.7. Deník vlkodlaka bude asi 20.7. ale možná se to trochu prodlouží. A do projektu Píšu pod jménem se hned hlásím na další kolo. Můžete se přihlásit zde: http://majkelina.webnode.cz/pisu-pod-jmenem-/. Ahoj!!!


Slunce svítilo, i když byl podzim. Trojice dívek seděla jako jediná v čínské restauraci. Šuškalo si tam různá tajemství a klábosily. Chechtaly se a občas si vidličkou nastrčily do pusy nudle. Pak vybuchly smíchem a vyplivly je zpátky.
Jedna dívka- černovlasá, měla dlouhé, vyžehlené vlasy, modré oči, modré šaty s bílými proužky a přes sebe černou, koženkovou bundu. Druhá, zrzavá byla oblečena do motýlkovitého trika s odhaleným ramenem, zelenými džíny a konverkami. Ta poslední, blonďatá byla ustrojena do oranžových šatů s tenkými ramínky a černými bolerkem. Doplňovaly to černé boty na slaměném podpatku.
" Rebecco, já ti říkala, ať mu to dáš!," promluvila černovlasá dívka k zrzavé. Ta zrzka se jmenovala asi Rebecca.
" Ani náhodou! Já bych to Stefanovi nikdy neudělala!," a roztomile se usmála.
" Hele holky! Jídlo!," poručila blonďatá. Všechny si namotaly na vidličku a pak to se smíchem vyprskly zpět na talíř. Pak se rozhihňaly směrem k blondýnce.
" Víš to, že mě vždycky Wendy strašně rozesměješ?," nelhala černovláska.
" Někdy i ty, Anett.," posmutněla Wendy. Bylo ticho. Pak ale pán restaurace, Chang, přinesl koláčky štěstí. Když odešel zpět k sobě, všechny tři se dosloveně vrhly na sladkou pochoutku. Rozlouply je a vzali si malé lístečky, které si četly.
" Darovanému koni na zuby nehleď.," přečetla nahlas Rebecca.
" Uuu, co dostaneš?," zeptala se Wendy.
" Nemám ani páru.,"
" To je jedno. Co tam máš ty Wendy?," zeptala se Rebecca a zacukaly ji koutky.
" Dnes potkáš bohatství, lásku, štěstí a medvěda.," vyslovila Wendy. Rebecca se nemohla vyhnou ani pobavenému chechotu, které doprovázelo slovem "Medvěda".
" A teď já. Jdi k cikánce a ta ti určí cestu do tmy.," promluvila Anett. Oběma dívkám přešel úsměv z úst. Ihned vzali její lísteček a jen vrhli na ni smutný výraz. Anett jen pohodila hlavou a její černá hříva byla jako tmavá vlna bolesti.
" Jdem!," zavelela Rebecca a Changovi, černovlasému Vietnamci zaplatila za celý oběd. On se na ni usmál. Pak jí podal lahev červeného vína a odešel. Hned jí z hlavy vytrysklo plno otázek jako například- Proč jsi mi to dal? Ale vzpomněla jsi na lísteček z koláčku. Proto se vydala za kamarádkami a pověděla jim, co dostala.

" Fakt?," zeptala se Rebecca. Wendy jen ukázala na víno a tajemně se usmála. Holky tenhle úsměv nenáviděly. Většinou znamenal, že ať ji závidí, což nechtěli.
" Tak kam jdeme?," zeptala se náhle Anett.
" Jdem k cikánce. Tam v ulici Květnová. Mají tam slevu! Bude zábava!!!," navrhla Wendy. Rebecca souhlasila, ale Anett jen protestovala. Pak se rozhodly jít k Wendyině babičce, která pro ně má výborné koláčky. Nikdo neprotestoval a jen zase šly.
Když procházely parkem, tak mlčely. Wendy jen podotkla: " Jestli se mi splní moje přání, tak to bude hustý!"
Nikdo však nic neodpověděl. Proto Wendy se zastavila a prohlásila: " Tady je lavička. Jsem utahaná jako pes!," Anett a Rebecca se za ní odhlédly a přes tvář jim přeletěl úšklebek. Proto dotáhly Wendy k lavičce a tam si spokojeně sedly.
" Dík!," děkovala Wendy. Všechny se opřely o opěrátko a zaklonily hlavy. Pak ale do Wendy mírně drcnul a ona otevřela oči. Před ní stál pohledný mladík s něčím za zády. Ihned ho poznala, protože to byla její láska. Jmenoval se Ian. Byl oblečen do světle modrého nátělníku, černých džínů a tmavých kecek. Wendy okamžitě vykulila oči a on se usmál.
" Wendy, nemohl jsem to v sobě udržet. Já tě miluju!," křikl a podal jí černou růži odrůdy Black fantasy. Ona ještě více rozšířila oči a objala ho kolem krku a zašeptala: " Děkuju…," On pak někam poodběhl a v ruce držel obrovitého plyšového medvěda většího než ona nebo on sám. Ihned ho postavil před ní a pak jen pokývl hlavou na odchod.
Dívky kulily oči na medvěda. " Máš štěstí, lásku a velkého medvěda v jednom! Jako v tom lístečku. Ale ještě nebylo bohatství.," konstatovala Rebecca. Pak ale Wendyin mobil se rozezněl rytmem písně od Rihanny. Volal jí táta. Chvíli si tam něco mumlaly, ale pak najednou Wendy položila telefon a zastrčila ho do zadní kapsy její kabelky.
" Táta vyhrál 3 miliony ve sportce.," oznámila.
" Takže bohatství, lásku, štěstí i plyšového medvěda máš. I můj lístek se splnil. A přijde i tvůj, Anett.," ohlásila Rebecca. Anett kývla hlavou a všechny tři prošli parkem a daly se na cestu k babičce.
Před nimi se objevil žlutě natřený dům s bílými okny a modrými truhlíky plných petúnií. Rebecca vyštrachala její klíče a odemkla vrata do zahrady. Prošly zahradou a stály tam dřevěné bílé dveře. I ty Rebecca odemkla a dívky vstoupily do ponuré místnosti 76-leté babičky.
Přišly do modře namalované místnosti. Byla to kuchyň. " Babi?," promluvila se Rebecca. Ticho, jenom ozvěna Rebečiny otázky.
" Kde může být? Máma říkala, že je tu!," mumlala si. Pak se ale zděsila Wendy a s křikem polykala slzy.
" Rebecco, jdi se podívat do koupelny! Hned!," prosila Wendy a snažila se uklidnit. Ale hned se vrhla Anett po krku a vybrečela se jí na rameno. Z koupelny se ozval křik. Dívky se ihned dostavily do koupelny a tam Rebecca klečela na podlaze a sepínala ruce na prsou. Modlila se za babičku, protože tam její babička, Petúnie Salinesová, ležela v kaluži krve mrtvá.
Anett, Rebecca i Wendy se ihned rozbrečely. Babička znala ty nejtajnější tajemství světa, pekla výborné koláčky a uměla 18 jazyků světa. Milovala zvířata a podílela se v mládí na záchraně deštných pralesů. Jezdila jako doktorka do Afriky a protestovala v Jižní Americe proti mizení deštných pralesů. Byla dokonalá.
Jako první polkla slzy Wendy. Protřela si oči a zaostřila na něco červeného na zrcadle. Zjistila, že to jsou písmena. Bylo to napsané asi rtěnkou. Ne, krví oběti…
Wendy zaječela příšerně. Anett a Rebecca od babičky zvedly hlavu. Ukazovala na zrcadlo, kde bylo napsáno: "PLŇ SVŮJ OSUD, ANETT. NEBO SI HNED PRO TEBE PŘIJDU!"
Anett mlčela a úpěnlivě zanaříkala: " Ihned jdeme k tý věštkyni.,"
Wendy a Rebecca polkly a kývly na souhlas.
II.
Běžely deset bloků od babičky a nevnímaly, jestli na ně někdo volá nebo na ně mává. Rebecca dál pokračovala ve svých slzivých kalužích i když běžela. Konečně doběhly k malému, červenému domu, který měl u dveří na každé straně dva stromky, které byly vytvarované do hvězdy. Anett nejistě přišla ke dveřím a dvakrát zaťukala. Za dveřmi se ozvaly kroky a jisté šeptání. Pak otevřela malá, shrbená paní s hnědými lokny, modrými výraznými oči, batikovaným trikem a zvoncovými kalhoty. Smála se a když konečně promluvila, ozval se skřípavý hlásek.
" Vítám tě, Anett, ty temný anděli. Ty předurčená k zničení Temnoty. Ty, jediným pohledem zbavíš vesmír jeho bolesti. Ty, dcera Marion a Oriena. Ty, sestrou strážného anděla, který teď na tebe se dívá z nebe. Ty, Černé dítě.,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | 6. července 2012 v 19:29 | Reagovat

Ahojky :)
Vážně si mě překvapila, Paralo. Dala jsem ti zajímavé téma, o tom není pochyb. Ale ještě zajímavější je tvé zpracování. Kolik bude dílů? Už se na ně těším. :D
Majkelina :)

2 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | 6. července 2012 v 19:57 | Reagovat

1.VAU,úža,těším se na další
2.Konečně jsem se dočkala

3 Amanda Amanda | 16. července 2012 v 11:51 | Reagovat

Páni, kam se hrabu.
Tvé téma jsem zpracovala také, protože se mi moc líbilo. Můžeš si to přečíst na mým blogu.

4 Deny Deny | E-mail | Web | 27. července 2012 v 17:21 | Reagovat

Páni to je dokonalý.
Vážně úžasný.

5 Nalouwi Nalouwi | 16. srpna 2012 v 15:02 | Reagovat

hustý!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama