Tvář sluneční víly- I. část

24. srpna 2012 v 15:22 | parala |  Jednorázovky
Ahoj! Tahle povídka je z projektu Duše pisálka- Nádech fantasie. Zvažovala jsem o článku, ale přece ho sem dám. Příště se můžete těšit na druhou část, kterou už mám dloouho napsanou. Zatím budu pracovat na dvou věcech. Pracuji na obrázku Nolmie. A také na KONEČNÉ napsání Pohledů do tmy. Vy nevíte, jak mě to štve! A chci poprosit o vyplnění dotazníku. Víte, chci pracovat n anové povídce. Jen hlasujte.!


Těžce oddychovala. To byl zase sen! Vždy se jí zdá něco jiného! Rozsvítila lampičku a rozhlédla se po svém pokojíčku. Oranžová barva na stěnách místnosti uklidňovala a plyšoví králíčci, kteří byli rozmístěni po celém jejím obydlí, též nosili radost a pohodu. Dívka, která byla ustrojena v červeném pyžamu s modrými puntíky a měla hnědé loknaté vlasy se zelenýma očima se jen nadšeně dívala. Pohled spočinul na jejím psovi Bizzym, kterého dostala od tety, když byla v Norsku. Prý jsou husky tažní psy. Spal ve svém modrém pelíšku a u jeho hlavy, která byla opřená o jeho tlapy, ležela červená, plná miska granulí junior. Dívka se nad tím uchechtla. Olivia ti dává stále junior granule, kdežto si měl mít už dospělácké. Vždyť jsou ti už tři roky, pomyslela si Olivia.
" Bizzy! Pod ke mně!," zašeptala k psovi Olivia. Pes unaveně zvedl hlavu a přiběhl k Olivii. Dívka ho podrbala po hlavě a pak mu poručila, aby si k ní lehnul. Obrovské tělo huskyho si lehlo na peřinu a třáslo se zimou. Olivia zahlédla, jak se třese a ze skříně rychle vyndala jeho zelenou dečku. Tuhle dečku mu dávala už od osmi měsíců života. Zní to přehnaně starostlivě, ale Bizzy takový způsob života má rád. Když ho do deky zabalila, vklouzla do postele a zavřela víčka. Zdál se jí velmi zajímavý sen. Noční fantasijní můra.
Olivia se nachází v temném lese, kde není světlo, jen tma. Doprovází ji Bizzy, její odrostlé štěně huskyho. Les vypadá jako les za jejím domem, který se jmenuje Simariniin les. Simara byla věštkyně, která zavinila válku dvou vesnic, Fort Collins a Loveland. Její vesnice, spíše teď město Fort Collins vyhrálo a pak Simara zabila celé Fort Collins a z jejich krve se stala nepřemožitelnou. Pak ji nějaká dívka zabila.. Teď její duch blouzní ve stínech na celých tisíc let. Olivia se s té pověsti otřepala a vydala se do tmy lesů. " Je to jen sen…," mumlala si pro sebe Olivia, zatímco šla tmou. Pak sebou trhla, protože uslyšela sténání. Naprázdno polkla a odhrnula větev s jehličím. Pak viděla vílu.
S křikem se probudila. Předklonila hlavu a dala si ruku na srdce. Tepalo tak splašeně. Snažila se popadnout dech. Bizzy k ní zvedl hlavu a olízl jí ruku. Olivia pohladila Bizzyho a pak přistoupila k oknu. Pohlédla do noci a vdechovala noční svěží vzduch. Všude byla tma, až na malé světýlko, které se zdálo, že běží. Olivia přimhouřila oči a zaostřila na světlo. Prchalo do lesa a Olivii bleskl nápad. Popadla vodítko a pískla na Bizzyho. Vůbec se nebála, protože rodiče nebyli doma a babička neslyší. Vydala se ihned za světlem.
Celá udýchaná běžela ke světlu, které stále zrychlovalo a Olivia náhle zastavila. Začala poznávat okolí. " Je to tu jako z toho snu!," zamumlala si směrem k Bizzymu. Ten si jen hrál s klackem, co našel někde v trávě. Pak si vzpomněla na smrkovou větev, před kterou právě stála. Polkla a odhrnula větev. A pak následovalo, co bylo ve snu. Opodál seděla na kameni víla, která vedle sebe měla další dvě víly.
Olivia stála jako přimražená a Bizzy se nechápavým pohledem díval na svou paničku. Víla, která seděla na kameni, vypadala, jako by byla oblečena do měsíce. Černé vlasy jí splývaly po ramenou a zelené oči se blýskly vždy, když si ji Olivia prohlížela. Dívka jí záviděla tmavě modré šaty se třpytkami a její fialová křídla. Nádherou ani nemohla dýchat, když si prohlížela ty dvě ostatní. Jedna měla zrzavé loknaté vlasy, barvu očí neobyčejně modrou, žluté šaty s vázáním vzadu, křídla růžová a v ruce držela tři květy slunečnice. Ta druhá, blondýna vypadala jako bohyně. Modré mušelínové šaty vypovídaly o její postavě a zeleno-červeno-bílo-modrá křídla byla velmi zajímavá. Úsměv na rtech podtrhoval blonďaté vlasy s hnědou čelenkou.
" Vítej, Olivie. Vidíme, že jsi zaskočena námi. Vílami.," přivítala Ta blonďatá. Olivia byla zmatená. Měla milion otázek, ale zeptala se jen na jednu. " Jak víte mé jméno?" " Známe. Ale ne ty naše.," odpověděla zrzka. " Já jsem Nisora. Tahle blondýna je Lioneta a černovláska Ayllon. A abychom se představily, já jsem víla přírody. Miluji slunečnice.," představila se Nisora. " Víla živlů jsem zas já.," usmála se Lioneta a zasvítily ji při úsměvu zuby. " Já jsem víla hvězd a luny. Jsem víla Měsíce.," do třetice se seznámila Ayllon. Pak Olivia zaklonila hlavu a skrz stromy se podívala na hvězdy. " Všemu tomu ty vládneš.," vydechla užasle. Ayllon se na své společnice též pohlédla a pak pomalu kývla. Olivia s nádherou sledovala nebe a hledala souhvězdí. "No, když jsme se seznámily, tak potřebujeme pomoc…," odmlčela Lioneta a Olivia pohlédla na ni. "Tady Ayllon nemůže létat kvůli jedné babici víle. Jmenuje se Siféria. Je to víla slunce a zkázy. Vlastně Ayllonin nepřítel.," popisovala Siferii Nisora.
" A od tebe potřebujeme jen jednu věc. Odklej Ayllon kouzlem v knize a Siferii uvězni v podzemním bytě jejího paláce. Se mnou a Nisorou tam poletíš a Ayllon také půjde.," oznámila Lioneta. Pak si prohlédla křídla a usmála se. " Můžeme letět?," zeptala se Nisora. Olivia zvedla obočí a dala ruce v bok. " Letět?" Pak se všechno událo rychle. Nisora popadla Olivii a Lioneta pískla na nebeský vůz. Ten v cukuletu přiletěl a Ayllon si nasedla do zlatého vozu. Vepředu seděl starý kočí s elfíma ušima, který pomrkával po Ayllon, než byla uvnitř vozu. Také tam byli dva stříbrní pegasové. Nisora odmítala pustit dívku, která kopala a ječela. I Bizzy proti tomu protestoval, než ho Ayllon zatáhla do zlatého vozu. Pak se vůz i víly zvedly ze země a letěly vzduchem. Olivia nejdřív z plných plic ječela, ale pak uvážila, že je to na nic. Tak se opatrně nahlédla dolů a pod ní se rozkládal les. Zatočila se jí hlava a málem by spadla, kdyby jí Nisora nezachytila. Lioneta přiletěla k nim a Olivia sledovala, jak létá nočním vzduchem. " Ty chceš padat?," zašklebila se Lioneta. Olivia by protestovala, ale jen na Lionetu nechápavě zírala. Pak se víla na ní šibalsky usmála a překvapené Nisoře Olivii vytrhla a pak ji prostě pustila…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama