Stalo se to na podzim roku 1913

14. listopadu 2012 v 18:52 | parala |  Jednorázovky
Ahoj! Dnes tu pro vás mám jednorázovku z dlouhým názvem. Je v přítomném čase. Psali jsme to jako slohovku a mě se, abych řekla, i docela líbila. Hádejte, co jsem dostala. Za 1. Vlastně jsem nic jiného nemola čekat, když všechny slohy mám za 1. NVN mám skoro dopsanou, takže se můžete těšit!


Vítr mi rozčechral vlasy a já se jen dívám na louku pode mou. Sedím na skále a smutním. Proč právě jeho? Nechápu, proč mi vzali tatínka na vojnu?

"Haf, af...," štěká můj pejsek Vincento. Kouknu na něj a pohladím ho. " Díky, že mě tak povzbuzuješ!Sice mi je 13, mám mizerný život, ale...předemnou štěká nejlepší pes na světě!" mluvím na něj a on zavrtí ocasem. Zvedám se, nechávám za sebou pohled do krajiny a vypravím se zpět na zámek Saint-Lucia.

na nádvoří se seběhly dvorní dámy do hloučku a šepot se slyšel až k řece La-Mirta. " Kde může být Isabell s Vincietem? Řekla jsem jí, ať v tento čas přijde! Čas beží a pokud nepřijde, pak jíj mohou chytit vojáci!," straší paní Howfreitová a ostatní dámy vezmou své vejíře a znepokojeně se ovívají. Protože paní Howfreitová nadhodila téma, začaly dámy mluvit a mluvit. Když v tom vyběhla Isabell s poskakujícím psíkem. "Kde si byla?!?," polekaly se. " Na Salienské skále! Kde bych asi mohla být?," odpověděla jsem. Mé chování jim bylo asi nevhodné, proto na mě šepotem narážely. "Isabell, zlatíčko. ihned se jdi najíst a rychle do postele! Strážcii hlídají!" To byl rozkaz. Když odcházím, tak se mnou i dvorní dámy. Procházím chodbou a vejdu do pokoje. Zpod obrazu vydavám deníček.
"Milý deníčku. Už o tom přemýšlím dlouhou dobu. Půjdu si sama pro tatínka! Ale dvorním dámám ani muk!"
S oddychem schovávám deník za obraz. Svalím se na postel. Chci klidný život s celou rodinou. To vyžaduje takovou tíhu pochopení? S klidem zavřu oči. Ticho...
"Isabell ? Tady Francois!" ozývá se za dveřmi bratrův hlas. "Dále...," Vykoukne na mě plavovlasá hlava. Pozdravím a on nasadí vážný výraz. "Nesu špatné zprávy.," zatajil dech. "Otec přežil velmi silný útok. Je raněn. Silně raněn.," Do očí se mi nahrnuly slzy. Francois vykročil k oknu a recitoval báseň. "Utři slzy, neplač dál,
v hlavě nosíš skvělý plán.
Vyrážíme v noci,
můžeš mu pomoci.
Já na něj hledím s otevřenou pusou. "Vážně?" Kývne. Po chvilce odchází a mé hlavě se rodí skvělý plán.
Přectírám, že spím. Ukázala se paní Howfreitová, která se otočila na podpatku a hned zmizela. Vstávám a do tažky balím chleb a dvě čutory vody. Vincenta nechávám doma. Za chvíli se objeví i Francois. Začínáme naší misi.
Plížíme se zámkem po špičkách. Konečně se nadechnu čersvého, nočního vzduchu. Vyrážíme směr les, kde procházíme mlčky. Na konci lesa leží armádní vesnice.

Vyhlížím stráž. Když dopochodovala a zůstala stát na místě, vybíhám. "Prosím, pomocte mému bratrovi!" Stékají mi po tváři lživé slzy. Stráž, nědovlasý chlapec došel k mému bratrovi, který nehnutě ležel na vlhké zemi. Přikládá mu uco na ústa. "Dýchá.," oznamuje. Když v tom Francois hbitě uskočil a převalil vojáčka na zem. " Nezabíjej mě!" vzlykl. Bratr naklonil hlavu. Vidí vzlykajícího, 14-letého chlapce. Chytám chlapce za rameno a řeknu vše, co máme v plánu. Jistě, že se omlouvám. Nabídne mi Artois (prozradil jméno) mi oblečení, abych se tam propašovala. Kývám.
Plížím se po prašné cestě. Dozvěděla jsem se, že tatínek leží ve stanu 18. Popadnu svázaného muže, ukládám do vozíku a běžím. Ani si nevšimnu stráže, která na mě začala křičet a svolávat všechny. Volám na vojáčka a bratra: "Utíkejte." Poslechli a ztratili se v lese. Za nimi já.

Vidím Saint-Lucia a všichni vojáci to vzdali. Jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Ráno Artois dostane svůj pokoj. Bude žít s námi na zámku. Je šťastný a s ním i Francois. Bratr říká, že nám to spolu sluší. Kdo ví, možná budeme někdy manžel s manželkou. A co vlastně tatínek? Ten rád vzpomíná, jak ho unesla Saint-Lucieská trojka.
Milý deníčku,
rodina s otčím je zpátky! Jen maminka nám víc chybí. Neuneseme ji jako tatínka. To bychom museli nějak domluvit se Smrtí.
Tvá Isabell...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 14. listopadu 2012 v 19:56 | Reagovat

Krásná povídka... :-)

2 Nalouwi Nalouwi | 14. listopadu 2012 v 20:02 | Reagovat

hezký! :-)

3 Amanda Amanda | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 21:08 | Reagovat

Zvláštní, ale má to své kouzlo a zaujalo mě to. ;-)

4 Niara Niara | Web | 15. listopadu 2012 v 7:17 | Reagovat

Zajímavé,takové netipické,ale velmi povedené. 8-)  8-)

5 Neilin/Aranis Neilin/Aranis | Web | 15. listopadu 2012 v 14:03 | Reagovat

krásné,chudák Isabellina maminka :D

6 Mizuni Mizuni | 3. května 2013 v 17:44 | Reagovat

Co takhle mladá holka ví o válkách? :-?  :-|

7 Léńa 223 Léńa 223 | 3. května 2013 v 17:45 | Reagovat

[5]:´ty napíšeš chudák isabelina maminka a pak vychechtanýho smajla jako po mariáně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama