Probuzení

9. února 2013 v 21:37 | parala |  Jednorázovky
Ahoj! Konečně jsem zase něco napsala a nese to název Probuzení. Je to detektivka trochu s psycho nádechem. Zítra očekávejte Naději v nás! A vlastně ode dneška více článků! :)


Slyšela hlasy. Vzdáleně se ozývali. Ale nevěděla, kdo je vydává. Totiž, zírala do tmy. Do ničeho.
"Už je v kómatu 3 týdny. Ten úraz hlavy byl velmi silný. Ztratila hodně krve i na jiných místech, které ji poškodil…" Doktor pronesl stav pacienta. Hnědovlasá žena od policie přikývla. "Myslíte, že se někdy probudí?," zeptala se žena a mnula si klouby. Nervozita stoupala a ona musí přece vyřešit případ. "Nevím, ten vrah, který ji chtěl zabít, ji ukamenoval. O vlásek přežila." Oba se podívali na dívku. Ležela tam tak bezvládně v nemocniční posteli. Z ruky jí čouhali hadičky s umělou výživou. Žena přistoupila k lóži a láskyplně ji pohladila po vlasech. "Nic se neděje, všechno bude dobré, Tasho. Jsi silná. Máš život před sebou, je ti teprve šestnáct. Tak to nevzdávej." Ženě po tváři se skutálela slza. Otřela ji o hřbet ruky. Odešla od postele a podala vizitku doktorovi. "Eleanor Brownová. Od Policie Cleveland. Volejte kdykoliv." Doktor s Eleanor věnovali poslední pohled holčičce a opustili místnost.
V hale před pokojem bylo snad sto novinářů, fotoaparáty se blýskaly a novináři se překřikovali s otázkou. "Probudila se?," zněla otázka jednoho z pánů. Doktor na ní odpověděl, ale bylo vidět, že je nešťastný. " Zatím ne. Bohužel…" Jedna dáma se protlačila davem a tázala se: "A probudí se?" Doktor pokrčil ramena: "Nevíme." Smrkla do kostkovaného kapesníku. "Vy jste její matka?" Eleanor chytla dámu za ruce: "Já věřím, že vaše dcera je natolik silná, aby se probrala. Proto doufejte…"
Z těch hlasů jí bolela hlava. Slyší je už tři týdny, ale nevidí, odkud pocházejí. Opravdu jenom černo. Pokusí se vstát, ale nějak to nejde. Má moc těžké nohy. Jako kdyby na nich měla železné kvádry. Tak aspoň oči otevřít. Nejde to hned, ale po chvíli vidí škvírou. Překvapením otevírá oči a leží barevné prázdnotě. Kolem ní se míhají barvy různých odstínů. Přes bílou až zelenou. Ohromením ani nedýchá. " Pluj dál… Nech se unášet…. Chtěj pokračovat v cestě…," ozývalo se v její hlavě. Nech se unášet? Jak to myslela? Zavřela zelené oči a myslela, že pluje. Až najednou se prohnula v páteři. Spadla na něco tvrdého. Otevřela kukadla a zjistila, že dopadla na jeden z trávníků jejího města. Přesně před hřebčín. Podivila se a zkoušela se znovu zvednout. Tentokrát se to povedlo a byl to úžasný pocit. Doběhla do sídla koní a procházela mezi různými ustájeními. Minula pár koní, však nad jedním se zastavila. Celý bílý s černou hlavou jí někoho připomínal. Otevřela stáj a pohladila koně po hlavě. V hlavě se jí ozval ohňostroj a Tasha se chytla za hlavu. Vzpomínky jsou tu:
Alex jí poslal SMS. Sice večer, ale to je jedno. Mají se setkat na fotbalovém stadionu. Toho kluka miluje. Nadšeně se vydává na fotbal. "Alexi? Kde si?," volá na něj. V povzdálí se objeví postava, ale Alex to není. Běží k ní a ona začíná mít zvláštní pocit. Nabírá rychlosti. Bojí se. Otáčí se a utíká pryč. "Zastav!" otočí se a před ní stojí ta osoba. A pak jenom ta tupá rána do hlavy…
Hlava nebolí. Kůň zařehtá a ona se dostane zase do toho růžového transu. Ani neví, co si má myslet. Vyhodí ji to u vědmy. Vědma? Co by Dáma z Gervais mohla chtít? Nebo co by ona chtěla od paní z Gervais. Vyjde k fialovému domu a odhrne závěs a objeví malou místnost plnou vonných tyčinek a magických obrázků. " Vítej, má milá Tasho.," přivítala ji nečekaně vědma. "Jak znáte mé jméno?" Vědma se zasmála. Pohodila černými vlasy a upravila si černé, úzké šaty. "Holčičko, já toho znám víc než tvé jméno…"

"Jak pokračuje vyšetřování?," zeptala se Eleanor kolegy na velitelství. Kolega dopil poslední doušek kávy a rozevřel notebook a ukázal všechny snímky důkazů. Našel se tady otisk prstů, ale je jen částečný. Mám tu pod ním tak 40 lidí. A ti jsou teď ve městě. A ani se neptejte, jak je to s celou USA." Eleanor přikývla: "Chápu. Musí se hold ukázat sám…"

"Takže znáš celý můj život?" Tasha tomu nemohla uvěřit. "Ano, děvče. I tvou budoucnost. Ale za chvíli přijdeš na rozcestí. Jaké si vybereš, takové to budeš mít." Tasha nechápavě odvětila: "Já ale to, co jste řekla, nechápu!" Dáma z Gervais se zasmála. "Pochopíš!" "Takže, co jste mi chtěla říct?" Dáma z Gervais začala vyprávět: "Musíš se vzbudit. Jsi v kómatu. Určitě víš, jak se to stalo. Už ses setkala s koněm… Takže musíš se dostat do mezi stádia. To je ten barevný prostor, kde létáš. Sama se tam musíš dostat. A ten kluk, který tě chtěl zabít, tě hledá. Proto musíš do toho mezi stádia rychle!" Tasha kývla a následovala Dámu z Gervais do pokoje, kde si lehla a zavřela oči. A snažila se o vstup do růžového světa…

" Jsem nervózní. Rychle jeďte! Prý nastaly změny v chování Tashy! Z kómatu se probírá!" křičí do telefonu Eleanor a popohání se k cestě do nemocnice. Šlape schody do druhého patra a vchází na chodbu. Podpatky klapou a ozývají se po chodbě. Pokoj 237,238… Konečně 239! "Počkat! Proč jsou otevřené dveře?," zamumlala si pro sebe a nakoukla. Po velkém pokoji kráčel muž oblečený do černého s nožem v ruce. Eleanor začne křičet a vrah se otočí. Žena vyndá pistoli. "Jsem od policie. Půjdete do vězení…," ozve se za Eleanor a tam stojí Karen, její kolegyně. Muž dal nůž pod dívčin krk a řekl: " Položte tu pistoli na zem a kopněte ji ke mně." Eleanor se bála, že to Karen neudělá a Tasha skončí mrtvá. Když se muž shýbnul pro pistoli, Eleanor vyběhla a muže shodila na zem a odkopla nůž s pistolí na druhou stranu místnosti. Muž kolem sebe kopal a bojoval, ale Karen, která tam přiběhla, vyhrávala. Eleanor mezitím přivolala ostatní policisty a policistky a ty spoutali muže. "Spravedlnost se ukáže. Vždycky!" A když už Karen s policií odcházeli, Tasha se probudila z kómatu. "A je to tady…," zašeptala Eleanor. Tasha se probudila. Prohrábla si hnědé vlasy a protřela oči. Pohlédla na muže s policií za zády. "Nevoďte toho muže pryč. Je to můj otec…,"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nalouwi Nalouwi | 12. února 2013 v 20:51 | Reagovat

Pokračování!!! :D Krásná jednorázovka! :)

2 Clarana Clarana | Web | 13. února 2013 v 17:52 | Reagovat

Vyhodnocení soutěže už je na našem blogu! :))

3 parala parala | Web | 15. února 2013 v 15:21 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

4 m-ruselova m-ruselova | Web | 15. února 2013 v 16:12 | Reagovat

Páni, moc povedené :-)!

5 Jana Jana | Web | 24. března 2013 v 10:39 | Reagovat

povídka je zajímavá, ale dávej si trochu pozor na sloh - totiž, zírala do tmy (zírala totiž do tmy), však nad jedním se zastavil (před jedním se však zastavila)z k´matu se probírá (probírá se z kómatu) apod. Ale jinak je to moc hezké a dobře vymyšlené. Jen tak dál ;-)

6 fantasy-poviidky fantasy-poviidky | 20. dubna 2013 v 16:35 | Reagovat

hezký :) si dobrá :)

7 cambera cambera | Web | 28. dubna 2013 v 19:08 | Reagovat

Píšeš hezké a zajímavé povídky, pokračuj. Také se o psaní povídek snažím na svém blogu. :-)

8 cambera cambera | Web | 15. července 2013 v 14:41 | Reagovat

Krásné. Moc se mi tahle povídka líbí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama