2.kapitola- Nový začátek II.

13. října 2013 v 13:44 | parala |  Zbloudilé duše
Jak jsem slíbila, máte tu druhou část Zbloudilých duší kapitoly Nový začátek. Tohle je poslední část. Radši jsem místo tří částí dala dvě. Pak bude další kapitola s názvem Záhadně zvláštní objevy. Těšte se!

Škola je gigantická. Velkými písmeny je napsáno: STŘEDNÍ ŠKOLA PRO NADANÉ- MELDON. Už od začátku jsem jí začala nesnášet. Byla nabarvená oranžovou barvou připomínající sluníčko. To říkala Serena, ne já. Robin Gakuna nám přikázal, že v 10:09 musíme být všichni v hale školy na přidělení pokojů. Do 13:00 se seznamujeme na pokojích a vybalujeme. V 13:15 je oběd a pak nějaké ty informace o zbytku dne. Když jsme velkými dveřmi vstoupili do školy, po pravé i druhé straně byli schody vedoucí dolů a mezi nimi asi tři malé schůdky k místnosti s poháry. Byly tam všelijaké poháry ze soutěží. Radši jsem se ani nedívala, za co je škola vyhrála. Naproti vchodu hned byla ředitelna s červeným kobercem přede dveřmi. Už se těším, až poznám ředitele., pomyslela jsem si. Koukla jsem se na hodinky. 9:45. To je času. Serena se zeptala, jestli s ní půjdu na obchůzku. " Jo. Klidně…" Ukázala v úsměvu úžasně bílé zuby. Budova měla 4 patra, když nepočítám přídavné budovy s malými pokoji. Prošli jsme všelijaké místnosti- jídelnu, učebnu jazyků (kolik se těch jazyků budeme učit?) a třeba i místnost plnou koster- učebnu biologie. Poslední místnost byla obrovská. Dorazily jsme se Serenou do PVJ- učebny paranormálních jevů. Byla tam dotyková tabule, dvě velké průhledné skříně plné lahviček a nádob na žlutých stěnách byly vyvěšeny obrázky. Serena si prohlížela nějaký o kartách a já se zastavila u jednoho. Natolik mě šokoval, když jsem ho četla, že jsem nebyl schopná pohybu. Najednou se na moje rameno snesla ruka a já zděšeně se ohlédla. "Proč si tady čteš o zesnulých? Tvoje aura povadla…" Aura? Ona vidí auru? Otázku jsem radši ignorovala. " Víš, Sereno, já je potkávám každý den. Vidím jejich povadlé duše, jak chodí ulicemi a rozhlížejí se po okolí. Kde byli, když žili. Jestli najdou svou milou nebo milého. Nebo své děti, vnuky či pravnuky…" Serena změnila starostlivý výraz za šok: " Takže ty umíš…?" Řekla jsem pevně: " Ano Sereno, umím mluvit s duchy…"
Hala byla přeplněná. Tolik hlaholu mi probodávalo uši a já se nemohla soustředit ani na své myšlenky. Sama jsem si to prozradila. K tomu Sereně. Ta se mnou asi nemluví. Tváří se tak. Ještě na mě nepromluvila. Je docela proměnlivá. Nejdřív úsměv na tváři, pak naštvaná a nakonec ignoruje. Asi věděla, do čeho se pouští. Doufám, že se jí omluvím na pokoji. Naše malé "bytečky" by měly být asi pro čtyři osoby. Je docela velká šance, že s ní budu na pokoji. " Ehm ehm…," prohlásil megafonem Robin Gakuna, náš řidič. " Když jste k nám na Meldon přijeli, musíte se zabydlet. Každý bude na jednom z pokojí s dalšími třemi lidmi. Abyste pochopili, číslo pokoje obsahuje číslo a na konci písmeno, které označuje patro, kde se místnost nachází. Například 3A- třetí pokoj a první patro. Kdybyste nevěděli, jsem zde a k tomu jsou na každém poschodí vyznačeny patra.," odmlčel, " takže. Jdeme vyvolávat jména! Baneová?" Začal řvát jména budoucích studentů a přiděloval jim pokoje. I když jsem si myslela, že jsem na začátku, mýlila jsem se. Dlouho jsem čekala, než vůbec zaznělo mé jméno. " Juliette, ty máš pokoj 15B. Druhé patro- pro případ, kdybys nevěděla. Plán víš- v 13:15 všichni v jídelně. A to opakuji pro všechny!" Poslední větu zdůraznil a ostatní si odfrkli. O kufry se mi postarali kluci z vyššího ročníku. Nebo spíš jeden. On utáhnul moje jediné zavazadlo. On- myslím, že se jmenovat Henrik mi docela svěřil rady. Mám si sedat v jídelně k oknu s růžovou záclonou. Totiž, u velkého stolu s prostíráním sedá skupina oblíbených lidí a nováčky neberou na lehkou váhu. To je jako v minulé škole. Tady aspoň si nováčci a neoblíbenci mohli někam sednout. V bývalé škole jsem jedla oběd na záchodech. Ach, ty vzpomínky.
Přišla jsem s Henrikem do pokoje. " Se máš! Máš docela velký pokoj. My s klukama máme hrozně prťavý! No, co se dá dělat!" Henrik odešel a nechal mi zavazadlo vedle mě. Byla jsem v pokoji první, což obnáší jednu pozitivní věc- MŮŽU SI VYBRAT POSTEL!!! Vybrala jsem si jednu s takovým oranžovým povlečením. Byla nejdál ode dveří hned u okna. Zdi byly natřeny na krémovou barvu. Pokoj obsahoval dva stoly s lampičkou a k tomu dvě židle. Koupelny byly venku. Nevím, jaké jsou. Dvě okna se závěsy a obyčejná dřevěná podlaha. Normální pokoj na škole… Z mého zavazadla jsem si vyndala věci a nastrkala do jedné skříně ze čtyř. Prázdný kufr jsem pak strčila pod postel a do nočního stolku dala takové ty potřebné věci- léky na alergii (kdybychom pracovali s pylem), nabíječku na mobil, mp3ku a samotný mobil. A pak ty maličkosti jako kapesníky, bonbóny atd. " Dejte to sem! Já si to už odvezu!," ozval se vzdálený hlas. Vstala jsem z postele a vyčkávala na spolubydlící. Ze dveří se vynořila červená hlava drobné dívky, která vezla dva zelené kufry. Vzhlédla ke mně a na tváři se jí rozlil šťastný úsměv. "Ahoj!," zahlaholila a narovnala se. Byla asi o hlavu menší než já. Vůbec bych si jí netipla na 16 let- tak na 12, maximálně 14. To jsou její pravé vlasy? Červená zářila do všech koutů pokoje. " To jsou tvoje pravé vlasy?," zeptala jsem se zvědavě. Ona se zasmála: " Vždycky stejný…" Cítila jsem trochu pocit viny: " Ne! Tak jsem to nemyslela!" Ona se letmo usmála: " Já vím. Mimochodem- jsou to moje pravé vlasy. Žádná barva, nic. Pouze příroda to má na svědomí! Jo a jmenuji se Ellie Doylová." S poslední větou mi podala ruku. " Juliette Garciová-moje jméno" Vzdychla: " Tak, proveď mě po malém ráji!" Zasmála jsem se: " Takže, tady je má postel. Můžeš si vybrat, jakou chceš. Buďto budeš na palandě nebo na té volné." Přiběhla, vylezla po žebříku a klesla tělem do peřin. " Jo! Beru palandu!" Dodala jsem: " Jinak, začni vybalovat, než tady budou ostatní, Malino!" Otočila ke mně hlavu: " Malino?" " Tvoje vlasy jsou červené. Proto to jméno." Ellie dostala výbuch smíchu. Válela se po palandě, až se celá postel třásla. Sama jsem se z toho smála, až mi tekly slzy. Skočila dolů z palandy a snažila se uklidnit. " Fajn, jsem Malina. Tak mi nikdo nikdy neřekl! Maximálně Jahodo, Čepičko nebo Karkulko. Ale nikdy ne Malina!" Chtěla říci další slova, ale v tom za dveřmi něco šustlo. Zavrzly dveře a do nich vešla dívka s černými módními brýlemi. Kudrnaté vlasy se houpaly při každém pohybu. Až teď si nás s Ellie všimla a položila dvě sportovní tažky. " Ahoj." Docela nemluvná. V pokoji vládlo ticho, jenom někdy ho přetrhla. " Kde je moje postel?" Zadívala se na mě a sama si odpověděla: " Aha. Můžu si vybrat, že?" Trochu mě bodlo v hlavě: " Jak si to udělala?" Děvče se tajemně usmálo: " Mám totiž dar. Telepatie…" Otevřela jsem údivem pusu: " Vážně? Na co teď myslím?" Chlupatá opice na semaforu v Paříži. " Jo, umím telepatovat. Jako dalších pět v našem ročníku. Mimochodem to byla chlupatá opice na semaforu v hlavním městě Francie- v Paříži." Ellie se zamračila: " Nepodceňuj se!" Ona jenom pohodila vlasy: " Ale budu! Není to něco velkého! Co umíš ty?" Ellie se napřímila: " Umím biotroniku. Léčení. Není to takový obrovitánský dar! Ale jsem za něj ráda! A co umíš dělat ty Juliette?," zeptala se nevinně Ellie a já polkla. Neměla ta holka to vytahovat. " Hele, kde vlastně je ta poslední spolubydlící? Měla by tu být. Je už 13:04 a ve čtvrt máme být v jídelně. Kdo by to řekl, že to tak utíká…" Jsem vážně trapná. Vážně! Zkouším tímto způsobem odvést pozor- moc to nevychází. Potí se mi dlaně a začínám rudnout. Když Ellie říkám Malino, tak mě budou říkat Rajče! Úžasný první den! To myslím ironicky. " Juliette? Co ti je? Ty seš rajčodlak?" Ellie asi neví, jak mě dusit. Nevěřícně jsem se podívala směrem k ní: " Rajčodlak? Co to krucinál je?" Ellie se rozchechtala: " Začínáš víc a víc rudnout. Ať se nepřeměníš v rajče! Nebo v pizzu? Můžeš si vybrat." Zakroutila jsem hlavou. Ta holka promluvila: " Prostě nám to nechce říct. Dokonce se jí nemůžu ani dostat do mysli." Ellie se zeptala té kudrnaté holky: " No vidíš, jak se ti ta telepatie hodí! Mimochodem, jak se vůbec jmenuješ?" Holka se usmála: " Jsem Holly. Holly Whiteová."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majkelina Majkelina | Web | 26. října 2013 v 17:24 | Reagovat

Ahojky :)
Dovolila jsem si tě nominovat: http://majkelina.webnode.cz/news/liebster-blog-award-cislo-2-/
Majkelina :)

2 Parala Parala | Web | 3. listopadu 2013 v 12:19 | Reagovat

[1]: Díky Majkí! :)))

3 Hunter Hunter | 20. listopadu 2013 v 17:51 | Reagovat

Krásné! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama