Záhadně zvláštní objevy- I. část

2. února 2014 v 20:40 | parala |  Zbloudilé duše
Netrestejte mě! :D
No jo no... Musím přiznat, že jsem pěknej ulejvák. Tak po mě neházejte ty rajčata!
Ne je to jenom sranda. Trochu jsem se přes pololetky koukla na Zbloudilé duše.
Tohle dílo bych už KONEČNĚ chtěla dodělat. Ale musíte mě podpořit mí paraoříšci :)
Jo, Paraoříšci! Zkuste tohleto všem kolem vás ukázat. Jasný? A taky napište, co chcete
za nové kapitolky! Možná Naději v nás konečně obnovím. Nebo něco nového.
A očekávejte Pátky s Paralou, kde na vás čekají Téma týdne. Ale zítra zkusím napsat staré téma, teď nové na téma ZIMA. Ale teď si přečtěte Zbloudilé duše- Asi 2. Kapitolu!



N

a školní jídelnu vaří celkem slušně. Dnes nám podávali na přivítanou dušené jehněčí s hranolky. Obzvlášť ty hranolky byly dobré. Rýpám se v jídle u stolu u růžové záclony (jak mi doporučil Henrik) s Ellie, Serenou a Holly. Serena dostala menší pokoj než náš s Paris, Sydney a se Zoey. Zoey Serena prý ještě neviděla. Paris a Sydney jsou namyšlené holky, co se baví s tou zrzavou Beverly. Chudák Serena. Musí s nimi sdílet pokoj. Já oproti ní mám samé svatoušky. Akorát, co s tou poslední- no nevím. Proč se ještě neukázala? "… a tak to je u nás doma. Máma mě v tom podporuje a Jim, přítel mé matky mě považuje za zrůdu.," vyprávěla Holly. No, má skoro stejnou minulost jako já. Však můj táta je můj. " Hej, Juliette? Co ti je?," řekla mi Serena a zamáchala mi rukou před tváří. Znuděně jsem odtrhla pohled od jídla a řekla: " Co?" Serena se zasmála: " Že jsi takhle pořád uzavřená." Chtěla jsem něco říct, když v tom mi zase něco probodlo myšlenky. " Je jenom unavená…," oznámila Holly a napíchla další kus jehněčího. Zúžila jsem oči: " Můžeš toho nechat? Bolí po tom hlava!" Serena se zasmála: " A ještě tě bude pořádně bolet, pokud se s ní chceš kamarádit!" Holly se pomalu zasmála: " Doufám, že to bylo ironicky…" Další slova jsem nemohla dál poslouchat. Líně jsem otočila hlavu a rozhlížela se po místnosti. Namyšlenci seděli uprostřed místnosti a smáli se. Zřejmě tam budou sedávat Paris, Sydney a Beverly… Většinou nováčci seděli sami u stolu, jen málokteří se vybavovali. Zbystřila jsem. U okénka, kde si vyzvedáváme oběd, se objevil černovlasý mladík. Vzal si právě jídlo na tác a otočil se směrem ke mně. Stáhla jsem se a snažila dávat pozor, co holky zase říkají. "July?," oslovila mě Serena. " Co?" Asi jsem trochu mumlala. Trochu… Vyzývavě se na mě usmála: " Copak? Juliette zajímá černovlásek Austin Parker? Co tě k němu tolik přitahuje?" Cože? Tsss… Ona přece neumí číst v mysli. Au! Hlavou mi projela prudká bolest. Holly se na mě zadívala. " Už sakra toho nech!!! Bolí to jak čert!" Holly se zasmála a srovnala si brýle. Ať jde Holly k čertu. Ten černovlasý-Austin si sedl ke stolu vedle našeho. Byl tam sám, takže jsem se zvedla a sebrala odvahu a šla k němu. Chtěla jsem na něj zaťukat, akorát se v rozhlase rozezněl hlas: " Pro nováčky panem Gakunou- všichni noví studenti se dostaví ihned do haly!" Hlas hlášení znovu zopakoval a já svěsila hlavu a šla s tácem k okénku. Snad příště. Přišla jsem k Sereně, Ellie a Holly a všichni spolu jsme se vydali do haly.

Nevěděla jsem, že je tolik nováčku. Dokonce víc, než tich, co byli předtím se mnou v hale. Asi se to nějak rozvrhlo. Myslím… Rozdělovali se rozvrhy. Znovu vyvolával jména. Je to tu jiné než v mé bývalé škole. Ta zaprvé, nejsou tu takoví blbci jako na minulé škole. Za druhé, je to tu zajímavější. A třetí důvod, nemáme stálé třídy. Na každý předmět budu s jinou skupinou. Což je fajn- každého poznám. I na mě se dostalo- pan Gakuna mi podal rozvrh. Jak milé- každý den pouze 7 hodin. Žádné odpolední vyučování. To je ráj. Byla jsem ponořená ve čtení a prodírala jsem se davem haly. Do někoho jsem pořádně čelem narazila. " Au!," vydechla jsem a mnula si čelo. Až teď jsem pochopila, před kým stojím. Austin Parker.

Zrudla jsem jako rajče (nebo jako rajčodlak, jak mi řekla Ellie). " Dávej si pozor!," okřikl mě a zase se věnoval svému mobilu. Odešel a já zrudla ještě víc. Arogantní a namyšlený. Úžasný…, pomyslela jsem si ironicky. Prodrala jsem se zbytkem lidí a vyšla ze dveří. Teď můžeme už na pokoj. Od zítřka, úterý začíná vyučování. Vyšlapala jsem dvě patra a po dlouhé chodbě našla pokoj patnáct. Vyndala jsem si z kapsy mých kalhot klíče a dlouhý jsem strčila do dírky. Ani jsem nemusela odemykat, protože tam někdo byl. Zřejmě Ellie nebo Holly. Skříply dveře a já přimražená stála na prahu pokoje. Do skříně strkala oblečení Beverly LeGalová…
" Co tady dělá tahle holka?," zeptala se Robina Gakuny. Totiž, když mě viděla, hned mě ponížila nadávkami a přivedla učitele, aby jí pomohl z této situace. Dokonce si vymyslela, že když jsem jí uviděla, začala jsem jí napadat slovně a házet po ní její oblečení. A taky jsem polila jedny její šaty bezinkovým džusem. Už vím jaký má dar- herectví. Dokonce jí ukápla slza a ona řekla: " Ne, jenom mě mrzí, že mi nedala šanci…," sklopila hlavu. Robin Gakuna se zamračil a pronesl: " Tak Juliette, zítra máme spolu dějepis, proto na zítra uděláš prezentaci na, já nevím… na historii naší školy. To bude pro nováčky úžasný úvod do nového roku!" Chtěla jsem něco namítnout, ale nedalo se. Fajn, pomyslela jsem si. "Pokud se to bude opakovat, jdeš z tohoto pokoje, Juliette!" S těmito slovy odešel a já zaklapla dveře. Beverly si sedla na svou postel, která díkybohu byla daleko od mé. " Takže… Aby bylo jasno. Nebudeš na mě sahat ani mluvit. Uvolníš mi tvojí skříň a noční stolek. Jinak ti domluvím další trest…" Nejradši bych jí nakopla! Co si o sobě myslí! Že je královna královen?! Maximálně u ní doma! Tady ne! A nikdy nebude. Co na to řeknou holky? Jako na zavolanou slyším hlasy mých spolubydlících na chodbě. Otevřely se dveře a Ellie s Holly přichází. Jsem zvědavá, co na to řeknou…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama